Skleníkový plyn

Předpokládá se, že jiné planetární procesy budou kompenzovat tyto pozitivní zpětné vazby, a budou stabilizovat globální teplotu v nové rovnováze a zabrání. Je to označenie pre jav, počas ktorého sa teplo prostredníctvom skleníkových plynov udržuje v atmosfére, a tým sa zvyšuje celková teplota planéty. Ak by sme si mali túto problematiku transformovať do niečoho menšieho, tak si to môžeme prirovnať k situácii v skleníku alebo fóliovníku. N2O – oxid dusný – prirodzene sa vyskytujúci skleníkový plyn. Jeho prítomnosť sa zvyšuje vďaka používaniu dusíkatých hnojív a spaľovaniu fosílnych palív.

Freóny – majú antropogénny pôvod. Nachádzajú sa v chladiarenských plynoch, a sú súčasťou hnacích plynov. Narúšajú ozónovú vrstvu.

Závažnejší je skleníkový efekt spôsobený ľudskou činnosťou: Spaľovanie fosílnych palív (uhlie, ropa, zemný plyn ). K skleníkovému efektu tiež prispieva odlesňovanie (deforestácia) a poľnohospodárstvo. Práve táto forma skleníkového efektu výrazne prispieva ku globálnemu otepľovaniu. Primární skleníkové plyny v zemské atmosféře jsou vodní pára, oxid uhličitý, methan, oxid dusný a ozón.

Skleníkové plyny způsobují skleníkový efekt. Ozon jako skleníkový plyn. I když byl přítomen na úrovni země před ozón průmyslové revoluce, maximální koncentrace jsou nyní mnohem vyšší než předindustriální úrovní, a dokonce i pozadí koncentrace v dostatečné vzdálenosti od zdroje znečištění, jsou podstatně vyšší. O něm se nejvíce mluví, píše a proti němu se ovšem také nejvíce bojuje. Zužovat však problematiku skleníkových plynů pouze na oxid uhličitý je ale zjednodušující, protože plynů, které způsobují skleníkový efekt je mnohem víc (byť CO opravdu lidé svou činností vypouštějí do ovzduší nejvíce).

COje společně s oxidem dusným nebo metanem zařazen mezi skleníkové plyny. Oxid uhličitý jako skleníkový plyn. Snahou evropských vlád přitom je snižovat koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Důvodem je skutečnost, že absorbují tepelné záření Země a přispívají k ohřívání zemského povrchu. Vodná para zohráva významnú úlhou pri skleníkovom efekte.

Spomedzi skelníkových plynov je však jedinečná tým, že jej atmosférická koncentrácia závisí od teploty, ale len v malej miere od iných činiteľov. Preto sa normálne posudzuje skôr ako zložka klimatického cyklu, než ako samotný skleníkový plyn. GRAF 6: Hlavní skleníkový plyn je vodní pára, nikoli oxid uhličitý.

Zde vidíte kolik tepelného záření, který plyn pohlcuje. Alarmisté si často neuvědomují, že důkaz zesílení skleníkového efektu není důkazem viny člověka. Bez výskytu skleníkových plynov by priemerná teplota pri povrchu Zeme (určovaná len radiačnou bilanciou) bola −°C a nie °C koľko je globálny priemer dnes. Do ovzduší se oxid uhličitý dostal v dávnověku díky explozím vulkánů. Způsobil tak pozitivní skleníkový efekt, který umožnil ohřátí zemského povrchu do té míry, že se zde mohl objevit život.

Zároveň je oxid uhličitý nedílnou součástí základního procesu živé přírody – fotosyntézy. Takzvané skleníkové plyny se vyskytují ve vzdušném obalu kolem zeměkoule. Tomuto jevu se říká skleníkový efekt.

V posledních desetiletích přibývá skleníkových plynů produkovaných lidmi. I při pěstování rýže vzniká skleníkový plyn „Vegetariánství snižuje emise“ iDNES. Málokdo z nás ale přesně tuší, jak tento efekt vzniká. Fluorované skleníkové plyny. Fluorované skleníkové plyny, označované také jako tzv.

Proto si ho stručně připomeneme. F-plyny, se dělí do skupin obsahujících částečně fluorované uhlovodíky (látky HFC), zcela fluorované uhlovodíky (látky PFC), fluorid sírový (SF6) a další fluorované skleníkové plyny. Plyn je v naší republice poměrně dostupným palivem, proto je využívání plynových kotlů dostupné a rozšířené.

Nemusíte denně přikládat, jako je tomu u kotlů na tuhá paliva, ani vymetat popelník a likvidovat vzniklý odpad. Jejich provoz je proto téměř bezobslužný.